Proč v seberozvoj zákonitě narážíme na své hranice?    S jakými překážkami se můžete setkat a k čemu nám může znalost vlastních limitů v seberozvoji pomoci?  

Seberozvoj je pro někoho až moc často zmiňovaný pojem a pro někoho představuje neustále výzvu. Pochopení toho, proč je seberozvoj tak populární, tkví ve skutečnosti, že každý z nás chce vytěžit maximum ze svého vlastního potenciálu. Cíle, jenž si v rámci něj klademe, spočívají v spirituálním růstu, ovládnutí nových dovedností, změně části své osobnosti nebo zlepšení výkonu. Naši potřebu seberozvoje, ač pro každého může znamenat něco jiného, ochotně naplňují jednoduché návody na život, které ve velkém počtu opouštějí ústa odborníků i laiků a nakladatelství odborně-populární literatury. Dosáhněte svých cílů! Začněte už dnes! 5 kroků k tomu, jak být lepším člověkem! To zní hezky nebo ne?

Většina návodů na seberozvoj slibuje úspěch pomocí jednoduchých metod, za krátký čas. Je to vůbec možné?

U popisu takových postupů se možná někde pod čarou dočtete, že to není zaručené ani tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá. A to, o čem se dočtete v následujících odstavcích, je někde napsáno buď velmi malým písmem a častěji to není uvedeno vůbec. Ukážeme si, že skutečně na sobě pracovat je dlouhá cesta za sebepoznáním, plná překážek. Obvyklý scénář, který možná znáte, se skládá přibližně z týdne dodržování postupu, který jsme si, ať už v knize, nebo na internetu přečetli. Poté však přichází stagnace a motivace klesá. To, že posun není trvalejší však nemusí nutně poukazovat na slabou vůli nebo nedostatečné schopnosti daného jedince. Možná, že i přes jeho snahu zasáhla do situace náhoda anebo zjistil, že postup, který si zvolil ho vede někam, kde není navzdory svým očekáváním spokojený.

Konec konců investovat svůj čas, vůli a nadšení bude téměř vždy znamenat posun, ale po nějaké době, třeba tak jako já, začnete narážet ve svém životě na to, že k dosažení úspěchu je potřeba mnohem víc než se řídit jakoukoliv brožurou. Předesílám, že předmětem článku není brát naděje, ale spíše povzbudit ty, kteří jsou selháváním jednoduchých návodů už unaveni anebo ty, kteří jednoduše narazili na to, čemu pracovně říkám odvrácená strana seberozvoje. Pro ty, kteří jsou teprve na začátku může článek doplnit jejich stávající představy o seberozvoji - konkrétně o to, v čem tkví hranice a úskalí tohoto procesu.

I v seberozvoji dřív nebo později zákonitě narazíme na svoje hranice. Co může tyto hranice představovat?

V prvním odstavci jsem zmínila slovo potenciál k seberozvoji. Pojďme se teď na něj podívat blíže. Potenciál znamená možnosti nebo dispozice, které jedinec může při seberozvoji využít. Kdybychom chtěli být kreativnější a představili si potenciál v konkrétních rozměrech, zřejmě nám nebude stačit ani rozpětí rukou ani měřítko několika stovek kilometrů. Dnes máme tolik možností, že pokud chceme, můžeme být kýmkoliv. V toto pevně věřím a každodenně, když se setkávám s lidmi vidím nekonečný potenciál. Co se mi děje každý druhý den a možná se to děje i Vám, je to, že chtě nechtě je tento nekonečný potenciál někdy o centimetry, někdy ale o kilometry kratší. Determinaci objektivními podmínkami a nástrahám, které na cestě seberozvoje čekají, se nevyhne nikdo z nás. Každý se totiž rodíme s určitými schopnostmi, do určité doby, společnosti, rodiny a máme přirozeně různé potřeby. A i když se naučíme efektivně pracovat s těmito danostmi, může nám přijít do cesty náhoda anebo se možná vydáme směrem, který nás nejen nedovede ke kýženému cíli, ale oddálí nás od nás samých.

Už jsem nastínila, že v seberozvoji se nepočítá pouze s naším nekonečným potenciálem. Co přesně ale myslím odvrácenou stranou seberozvoje? Je to především pohled na seberozvoj, jako na uvědomělé poznávání sebe sama a práce se zdroji ale i limity našeho potenciálu. První z těchto limitů, se kterými se můžeme setkat, jsou naše vrozené schopnosti a dispozice. Otázka toho, zdali máme všechno předpřipraveno již před narozením, anebo jestli se rodíme jako nepopsaný list papíru, je spor, který se v psychologii zodpovídá po staletí. Dnes v průměru považujeme poměr mezi vrozeným a získaným asi 50:50. U konkrétních psychických funkcí se potom posouváme o pár čísel nahoru nebo dolů. Důležitý je ale fakt, že respektujeme oba póly. Ale seberozvoj, jak ho známe z různých příruček zjednodušeně říká: všechno se můžete naučit a tady máte návod, jak se to naučit dobře a pokud možno co nejrychleji! Řízeni pouze těmito hesly se ovšem pravděpodobně brzy dostanete do potíží. Tím, že hranice přehlédnete nebo nechcete vidět, se při realizaci vašeho plánu můžete setkat s tvrdým nárazem, který vaší motivaci rozhodně nezvýší. A to neplatí pouze u jasně viditelných omezení např. u jedinců s handicapem, ale i u fyzicky zdravých jedinců, jejichž limity spočívají v jejich dovednostech a dědičných vlohách.

Pokud nejsou vaše hranice zakódovány přímo v genetické informaci, další klíčovou oblastí, která určuje naše předpoklady, je výchova a s ní naše sociální a kulturní normy (v termínech sociologie sociální a kulturní kapitál). Možná jste vyrůstali v prostředí, kde byl jasný hodnotový systém a vaše životní priority jsou s ním v souladu - stejně tedy i aspirace v rámci seberozvoje. Možná jste žádný směr do života od rodičů nedostali, takže je těžké se rozhodnout, nebo naopak musíte do detailu splňovat nároky, které jsou na vás kladeny. V neposlední řadě, možná díky svému bohatému sociálnímu kapitálu, stojíte před tolika možnostmi, že si nedokážete vybrat ani jednu. Žádná z uvedených možností není tou nejideálnější startovní čárou na cestě k rozvoji sebe sama. Ať už máte pocit, že Vám chybí v životě vize , nebo naopak cítíte, že jste nuceni si vybrat povolání pouze dle představ svých rodičů, vězte, že je to z velké části výsledkem vašeho sociálního a kulturního kapitálu. Jen ty však o našem pokroku nerozhodují.

Jako klíčové se ukazuje, jak dokážeme zúročit to, co nám "bylo dáno do vínku" (vrozené schopnosti, sociální a kulturní kapitál) a do jaké míry umíme nakládat se svou energií, zdroji a efektivně pracovat i při zvýšeném stresu. To nazýváme psychologický kapitál, známý jako koncept původem z pozitivní psychologie. Pro tvrdou práci na svém seberozvoji, kterou nepochybně práce na seberozvoji je, potřebujeme dostatečný psychologický kapitál, který zahrne nejen naše každodenní starosti, úkoly v práci a vyzvedávání dětí, ale navíc i péči o sebe, své tělo i duši. Nároky na výkon dnešního člověka mohou být, a obvykle opravdu jsou, tak vysoké, že na přemýšlení o svém potenciálu, spokojenosti nebo dokonce rozvíjení konkrétních schopností, nezbývá čas ani energie. Na první pohled vidíme, že kapacitu, kterou náš psychologický kapitál určuje, lze snadno vyčerpat - to zažíváme velmi často, ale funguje to i obráceně. Např. když máme mnoho energie, kterou nemůžeme uplatnit, např. protože jednoduše nevíme, kam ji investovat anebo příležitosti k tomu nevidíme, potažmo nemusí být v tu chvíli vůbec k dispozici.

Fakt, že příležitost i přes dostatečný psychologický kapitál nevidíme, není nutně naší chybou, a i pokud ji máme přímo nadosah, může zasáhnout do našich plánů náhoda nebo změna, se kterou prostě nic nenaděláme. Vždyť seberozvoj přece znamená mít nad věcmi i nad sebou kontrolu? Ano, jenže právě pokud se snažíme mít každý náš krok pod kontrolou, začneme se těchto plánů křečovitě držet. To nám sice pomůže nevybočit ze směru, který jsme si určili, ale v takovou chvíli musíme zpozornět a položit si otázku, zdali se nevzdalujeme od nás samých. Takové plány a nároky totiž mnohokrát nepřicházejí z našich vlastních tužeb, ale z přání našeho okolí. Stanovování cílů i dlouhodobých vizí výborně poslouží, dokud je aktualizujeme a ujišťujeme se, že se z jasné cesty, kterou jsme si vytyčily, nestalo spíše bludiště, ve kterém jsme v dobré víře, ztratily naše já. Po měsících tvrdé práce je přece na místě očekávat, že teď přijde satisfakce a budeme spokojení. Setkala jsem se už i s tím, že opak je pravdou a na konci mého plánu čekalo rozčarování. Proto neexistují univerzální návody, jak na seberozvoj. Z mé vlastní zkušenosti je to proces plný pochyb, zklamání a hledání. Stojí však za to. Klíčové je si dovolit být tímto procesem a s pokorou k sobě samým seberozvoj přizpůsobit vlastním potřebám.

Limity v seberozvoji neznamenají pouze omezení, ale naopak z jejich poznání můžeme mnohé vytěžit.

Jako limity seberozvoje tedy chápejme vrozené schopnosti, kulturní, sociální a psychologický kapitál, zásah náhody, možnost oddálení se od sebe sama, příliš výkonový pohled na věc a věřím, že bychom našli ještě spoustu dalších. Co je však klíčové pro váš seberozvoj, je to, že limity při seberozvoji neznamenají pouze omezení! Každé omezení zákonitě znamená i možnosti. Představte si, že stojíte na křižovatce a před vámi jsou dvě cesty. Rozhodování, kterou z nich se vydat je jednodušší ve chvíli, kdy k jedné z nich dáme zákaz vjezdu nebo značku stop. Tak víme, že tudy naše cesta nevede anebo, když se jí budeme chtít vydat víme, že se máme na delší dobu zastavit a pořádně se rozhlídnout, než se rozjedeme dál. Jinými slovy sebou seberozvoj nutně nese dovednost poznat svoje hranice. Člověk nemá limity proto, aby mu v rozvoji bránily, ale existují, protože nám ukazují, kudy se nevydat a odlišují oblasti, ve kterých jsme nešikovní, nebo kde z nějakých důvodů v tuto chvíli svůj potenciál nemůžeme uplatnit, od těch, kde nám to jde přirozeně hladce a štěstí hraje v náš prospěch. A když si budeme svých současných limitů vědomi, rozvíjení skutečného talentu nám půjde rychleji a pravděpodobně nám to bude přinášet i větší radost.

Dostat se na kraj své komfortní zóny, nebo z ní na chvíli úplně vystoupit však nemusí nutně znamenat selhání, ale příležitost pro to si říct "ano, tady už se necítím kompetentní". V prostředí, kde je velký tlak na výkon, se ale jen velmi těžko přiznává (sami sobě, natož svému okolí), že existuje něco, v čem jsme nemožní. Platí tady známé klišé, že nikdo není dokonalý. Dokonce existuje psychologický fenomén, který říká, že když uděláte chybu, kterou přiznáte, ostatní vás budou považovat za více lidského. Vždy, když učím svoje studenty narazím na informaci, kterou prostě nevím. To, co si na mých hodinách studenti cení je ale to, že dokážu říct: "tohle si nepamatuju, pojďme se podívat na správnou odpověď spolu". Možná se chvíli cítím jako ten nejneschopnější učitel na světě, ale kouzlo je v tom, že když nebude něco vědět student, nebude se bát položit otázku - tedy zde vzniká něco, čemu psychologie říká psychologické bezpečí. Vytvořte si takové bezpečí především sami před sebou.

Seberozvoj je o poznávání sám sebe i se svými limity, přijměte je a naučte se jim naslouchat.

Tedy i dělat chyby je v pořádku, protože bez nich svoje skutečné přednosti nenahlédneme. Já osobně považuji umět říci "nevím" nikoliv za projev slabosti, ale za znak zralého jedince, který se zná natolik, že ví, kde jsou jeho hranice. Pro někoho takového může být jejich překonávání naopak výzvou a zdrojem uspokojení. Naučit se něčemu, k čemu očividně nemáme přirozeně vlohy přináší rozšíření vlastního potenciálu. Je však potřeba se připravit na to, že to bude chtít dvojnásobné úsilí. Znám lidi, kteří na co sáhnou, to jim jde, ale znám většinu lidí, kteří jsou jednoduše v něčem lepší a v něčem horší. Mezi ně patří ti, kteří posilují své silné stránky i ti, kteří se snaží své nedostatky překonávat. Ať už se v tuto chvíli zařadíte kamkoliv, nezapomínejte se v seberozvoji kromě pohledu na svůj výkon kupředu ohlédnout na svoje limity, respektujte je a udělejte si z nich přátele - protože pak bude setkání s nimi příjemné.